The best from another 4 weeks
Věřím, že se vám stýskalo a pokusím se aspoň slíbit, že už takovouhle blbinu nikdy neudělám, že už vážně budu psát tak často jak mám, slibuju!
Harrow on the Hill 20.10.
To si tak jako každej den sednete po škole do autobusu 183 a čekáte než dojedete na Kingsbury station, aby jste pak jako každej den mohli přestoupit do metra. Jenže pak je tu čtvrtek 20týho, kdy se zapomenete u hraní 2048 a dojedete až téměř ke konečný stanici. Nevadí, řeknete si, vystoupím, najdu metro a odvezu se domů. Ejhle, vy jste ale v zóně pět a vaše oyster card je zaplacená jen na zóny 1-4! Dobrý, jste sice o dvě zóny dál než jste začínali, ale nevzdáte se! Hold si prostě pošlápnete 20 minutek pěšky, aby jste došli k zastávce, která podle citymapperu začíná vaši cestu návratu. Dojedete na zastávku, kde máte přestupovat a ejhle znova! Na tuhle zastávku autobusy jen přijíždí, ale nevyzvedávají... Díky citymappře, dneska jsi mi fakt pomoh. Takže hledání vhodný zastávky začíná znovu.
Wine and Film 21.10.
Po měsíci na koleji jsem díky Báře objevila takovou supr čupr místnůstku, kde je jen televize, stoleček a velký sedací pytle. Takže Netflix, wine, Titanic and chill!
Velkej nákup 22.10.
Důvod, proč nerada chodím do Asdy je prostý. Strašně moc věcí na jednom místě = obrovskej nákup a spousta zbytečných chujovin v košíku. A tohle byl jeden z těch dní. Protože když je jeden odličovač za 3 libry a 3 odličovače za 5, přece je tam nenechám, no ne? Koho zajímá, že ta zásoba je na celej školní rok a nejsem si vůbec jistá jakou mají trvanlivost, hlavně že šetřím!
Kuchařinka hadra 23.10.
Gnocchi s brokolicí, sýrem a smetanou - jedno z prvních velkých pokusných jídel. Nejdříve uvařit, pofotit, sníst a pak se chlubit jak dobrý to bylo! (od tý doby jsem zvládla 3 pokusný jídla, z kterých se překvapivě nikdo neotrávil, dokonce jim chutnalo, nechápu nevim)
NIN! 27.10.
Konečně, konečně, konečně po 40 dnech v Anglii mám svůj pohovor na pracovní číslo! Pohovor nic extra, všechno v klídku, teď si jen 4 týdny počkat, až moje trpělivě vyčekaný číslo pošlou. Jo a pak si ze mě citymapper udělal zase čurinu, chtěla jsem se dostat do školy a on mě poslal na druhou stranu, tož jsem poprvý vynechala seminář, hanba mi!
Media Production 28.10.
Dobře, doteď jsem se smála, že jsem se zbytečně bála jak tenhle předmět bude programovací a není. Ale on nakonec je. Dnes se prý naučíme HTML základy. Haha, nic pro mě.
PředHelouvín 29.10.
Halloween je zhruba 4 dny v kuse předtím než nastane pravej Halloween. Takže se prostě normálně pije a paří, akorát se tomu v tu dobu říká Halloween party. Tahle Halloween nehalloween party byla house party, ze který mi utkvěla především jedna věc - želé panáky! (nejsou vlastně v ničem extra, neopijou a ještě jsou sladký, ale je to želé panák!)
Helouvíín! 31.10.
Na ten pravej Halloween Halloween jsme s bytem vyrazili do Camdemu do Shaka Zulu. No bomba místo! Mezi patrama se jezdí eskalátorem, panáky roznáší i se čtečkou na karty a na baru se můžeš dívat na light striptýzek, tož co víc si přát?
Pozor kůň 2.11.
Bydlet vedle Wembley stadionu je super, mám to tu moc ráda, až na chvíle kdy nastane den nějakého velkého zápasu. Zatím se mi vždycky podařilo být bezpečně ukrytá na koleji, ale jednou to přijít muselo, zrovna v době největší zácpy na ulici jsem se vracela ze školy domů. V pohodě si vykračuju s davem, během cesty se seznámím s borcem, prý jestli jdu taky na zápas, nene, jdu jen domů, jdem jdem jdem spolu a pak že už jsem u koleje, tož čau užijte si zápas, vykračuju do leva a najednou mě prudce strhne ten borec zpátky k sobě, přemýšlím co to jako sakra dělá a pak mi to dochází, protože jsem tak trošku vkročila do cesty policajtovi na koni. Skvělý. Pomáhat a chránit a případně zašlápnout.
Yes man! 3.11.
Ve chvíli, kdy vám zavolají, že vás zvou na interview kvůli práci, je úplně jedno, že vaše makaróny mají být za minutu odstavené a že je převařujete a že oběd bude teda asi pěknej hnus.
Back in game 3.11.
Když si k něčemu vytvoříte fakt silný pouto, nejde jen tak přetrhat. A to je důvod, proč jsem se vydala na svou první londýnskou pole dance lekci. Ani nevím, proč to píšu, když na tom není ani nic vtipnýho, možná tak ta cena. 20 liber za lekci. Přepočítej si to. A začni brečet.
Rainy day 4.11.
Další pátek, který jsme začali HTML programováním, takže takovej super páteční rozjezd, umím vložit obrázek do webový stránky, tož to už jsem jinej level! A pak mi prý Sára, má nová polská kamarádka, pomůže nakoupit v Asdě všechno co potřebuju na svůj velkej bábovkovej pečící den. V Asdě jsme asi hodinu a půl, máme všechno kromě jedlý sody. Ptáme se chlápka v mikince Asda prej kde je soda. Tož prý o uličku vedle. Aha. Jsem asi trošku zapomněla zmínit, že se tu nebavíme o pití. No nic. Nakonec je největší záchranou uklizečka, protože ženský ví tyhle věci prostě nejlíp.
Tenhle pátek byl taky typickej londýnskej. Jdeš do obchodu a všechno v klidu, vyjdeš s dvěma těžkýma taškama a chčije. A to je přátelé, přísahám, poprvý, kdy jsem zmokla jako myš. A ne tati, kůň se ze mě nestal a samozřejmě nejsem z cukru, zvládla jsem to bez rozpuštění.
Výměnou za pomoc při nákupu cestuju se Sárou někam do háje daleko, protože byla minulý týden v práci a vypadl jí v autobuse mobil. Světe div se, dobří lidé existují, našla ho paní, která se ho rozhodla Sáře vrátit. Bum bum bum happy ending a ted cestovat další hodinu zpátky domů. Nebo vlastně ne, vemem to přes Piccadilly Circus, protože - teď už to tu můžu napsat - chci nakoupit nějaké chujovinky domů, protože příští týden letím, ale nikdo to kromě rodičů neví.
Sušenky pro bráchy, londýnské panákovky tátovi k narozeninám, mámě přívěšek na klíče, aby aspoň něco a nakonec i dvě mikiny pro čivavy. Zaprvý je fakt potřebují, nepřevracejte oči a zadruhý jsou fakt mega mega mega cute!
Nakonec ještě do Primarku, protože mi na interview poslali požadavky na oblečení, nemají nic co potřebuju, super a pak teda jakože máme hlad. Na Oxford street je jeden bufet s čínskýma nudlema, který vypadají fakt dobře, ale problém zažitého londýňana - berou jen cash a vy jste samozřejmě zvyklý všude platit kartou, takže je na řadě hledání bankomatu. Je to fakt weird a doteď tomu nerozumím, ale na oxfordce nikde není, tak asi v třetí uličce jdeme do Costy, prý jestli ví kde je tu bankomat, kluk že máme počkat, že je tu novej ale zeptá se, že ho prý myslí někde viděl, tak nám poradí - ještě asi třikrát zatočíme a konečně bankomat, pak šup šup zpátky na nudle, mňamka největší, mý první fakt fakt oblíbený místečko!
Messy day 5.11.
Nic vás nepotěší víc jak fakt, že už máte domů všechno nakoupený a víc už nikam nemusíte a nic vás nenasere víc jak máma, která vám po návratu domů oznámí, že ty mikiny pro čivavy jsou veliký a že by bylo super, kdyby jste se na druhý den vrátili a vyměnili to.
Tentokrát jdu s Bárou, začínáme téměř ve 12 na Picadilly Circus, vyměňujem mikiny, pak hledáme obchůdek s cukrovinkama, na který Barča fakt hodně vzpomíná, kupuju si malinovou tmavou čokoládku, pak zpátky na Picadilly a metrem na High Road ve Wembley, protože potřebuju to zatracený oblečení na pohovor a nemám nic. Společenský kalhoty, oxfordky na nohy, paráda, ale co košile? Nikde nic, moje velikost vyprodaná, ve větší vypadám jak v pytli, no nedá se nic dělat, musíme jet ještě do nákupáku do H&M. Čas něco kolem druhé odpoledne, značka hladové. Prý že si zajedeme na nudle. Vyhodí nám to bufet jedním autobusem od nás, tak nasednem, vysednem, přijdeme k místu určení a hádejte co? Bufet už nefunguje. Ale viděli jsme chrám! Nevím čí byl a jaký měl význam ale chrám! Což nás samozřejmě nenasytí!
Tak dobrý, pojedeme teda odtud do toho nákupáku a tam si něco dáme. Nastupujeme na další autobus, naše zastávka, vystupujem a hned jak vystoupíme je jasný, že tu něco nehraje. Ony totiž existují dvě zastávky se stejným jménem. Ta, na které jsme měli vystoupit je asi 800 metrů od nás. Kdo pojmenuje zastávky stejně? Kdo? Proboha. No nic, je zima, fouká, od snídaně jsem nic nejedla, jsou asi 3 odpoledne, ale jdeme, nezastavujem, jdeme na tu pravou zastávku, to zvládnem!
V nákupním středisku koupím tu *** košili, ale nejsem si jistá, jestli ji můžu mít, protože nemá knoflíčky ke krku. Ale prý to bude okay, říká Barča, dobře, nestresujme se tím, už toho bylo dneska dost. A že jdeme do Mekáče se najíst. V Mekáči řada jako *** já se na to můžu *** nic jedeme domů a dáme si něco v našem mekáči já už na to nemám nervy.
Po cestě finálním autobusem domů spatříme čínský bufet kousíček od nás, tak si to tam šinem, že si na konec dáme ty nudle, když jsme je původně chtěli, objednáme, čekáme, čas něco kolem šestý sedmý večer, nudle nám přinesou a konečně jíme. A byly hnusný. Ale Báře chutnaly, protože to byly její první, což je mi upřímně líto Baru, určitě ti tvé chuťové buňky napravím a jednou tě vemu na ty fakticky dobrý <3
Baking day 6.11.
Velký nedělní pečící den začal poměrně normálně. Ve dvě jsme se se Sárou potkali v mojí kuchyni, nachystali potřebné ingredience, nalili si skleničku vína, které Sára v pátek koupila a začali péct. V době, kdy byla bábovka v troubě, se tak trošku láhev vyprázdnila a přece nebudeme sušit hubu, jdeme koupit další.
Doma jsem nikdy nebyla zvyklá si s sebou brávat občanku a řekla bych, že byla se mnou tak v 30% případů mého rozpustilého víkendového alkoholismu. Tady je to ale jiný. Funguje to tu tak, že pít a kupovat alkohol můžeš od 18ti, ale pokud vypadáš pod 25, je víc než jasné, že po tobě budou chtít nějaký potvrzení tvý zletilosti. No a my si rozpustile vyrazili koupit víno bez jakéhokoliv průkazu. To nevadí přece, mám u sebe mou Oysterku, na který je napsaný 18+ a ještě je tam moje fotka, tak jsme za vodou ne? Nejsme. Karta nemá datum narození, tak bohužel, ale ty dvě flašky vína musí zůstat tady dámy, hm, super, takže zase 3 minuty domů, vzít pas a 3 minuty zpátky, konečně máme flašky, hádám že bábovka už měla být dávno z trouby venku, doufám že ji Sebastian vyndal, ah díky bohu, už chládne venku z trouby.
Ano, já vám rozumím, ano, taky se znám ale věřte nebo ne, bábovka byla fuckin' awesome a mega mňamková a nemám co víc říct, prostě jsem upekla bábovku a nevim asi fakt dospívám ale nový já je tady!
Máme bábovku, která je dobrá, máme dvě lahve vína, co nám chybí? Hudba. Takže vlastně o půl pátý odpoledne pijeme třetí flašku vína, tančíme zběsile po kuchyni a je nám všechno jedno, protože zítra nemáme školu, je totiž reading week a tak si tu trošku vyhodíme z kopýtka!
Je asi 7 večer a dopíjíme flašku. Tož co, noc je ještě mladá, ne? Zajdem si do Sainsbury's pro další. Dneska je zrovna Bonfire night, tak honem pro flašky a pak se zastavíme, protože jsme přímo vedle Wembley Stadionu a tady se taky chystá nějaký pěkný ohňostroj.
Já, poučena ze svojí předchozí trapný situace s občankou, mám s sebou svůj pas, Sára ale bohužel tak uvědomnělá není. No nic, ještě že je s náma Sebastian, Sára mu dává svou kreditku, ne, neříkej mi pin, neblbni. Ale co když budou chtít pin u placení kámo? Nebudou, je to bezkontakt. Tak ok, před placením odejdeš Sáro z obchodu, protože oni se vždycky ptají na občanku všech co stojí u pultu. Koupíme 4 flašky, dáme si je do zásoby na příště, co? Jo, to zní jako dobrý nápad.
Přisupujem k pokladnám zároveň, dokončuju svou platbu a najednou slyším jak Sebastian mumlá a říká: tyjo kámo, já si nemožu vzpomenout na svůj pin! A jéje. Trable. Co teď? A v tu chvíli jsem, dámy a pánové, mistrně zachránila situaci, rozpustile jsem se k Sebastianovi přitočila a říkám prodavači: Víte co? Já zavolám jeho přítelkyni, ta ten pin určitě ví. Borec tak v transu z tý vtipný situace a že je Sebastian takový podpantoflák, že jeho přítelkyně ví i pin, úplně zapomene na nějaký občanky, Sára naťuká pin a my si to vesele štrádujeme s 4ma flaškama zpátky. Jo a ohňostroj stál za nic.
Během osmý/devátý se postupně vrací všichni naši spolubydlící, pár z nich s náma zůstává a po další hodině nevim. Byl tam nějaký McDonald, nějaký film a něco ale nevim. Nevim nic.
A ráno mi oznamují že padly všechny flašky. Sebastian nepil. Českopolská vlna upekla bábovku a vypila 7 flašek vína. Ostuda či úcta? Toť otázka.
Interviews 7&8.11.
Během pondělka a úterka mě čekaly dva pohovory do práce. Obě dvě firmy jsou firmy specializující se na catering, obsluhu a takový. Obě dvě fungují tak, že mám svůj účet, na kterém si vyberu, na jakou práci se chci přihlásit, Takže jsem pánem svého času a kolikrát týdně půjdu do práce je na mně. Jen na mně. Navíc jedna z nich má spoustu akcí na Wembley Stadionu, takže hned vedle. Na oba dva jsem šla s bobkama, co jim budu říkat, jestli mě vemou a na obou jsem zjistila, že vlastně tím, že tam jsem, už mě vlastně vzali, jen mi chcou dát průpravu, co že ode mě očekávají.
Tetování zalepené náplastí, vlasy v drdolu a žádný gelový nehty. ŽADNÝ GELOVÝ NEHTY. ŽÁDNÝ GELOVÝ NEHTY. Můj svět se změnil v noční můru.
Jo a ta blbá košile musí mít knoflíčky až ke krku. Sakra.
V Londýně za kulturou 8 & 9.11.
Úterý a středa už pro mě bylo jen odpočítávání dnů do mého velkého překvápka tzn. objevit se na Moravě naprosto nečekána, nehledána. O to víc bylo super, že všechno krásně vyšlo a tyhle dva dny mi utekli rychleji díky delegaci Českého symfonického orchestru.
V tuhle chvíli bych taky chtěla znovu ocenit Markův orientační smysl, protože je super, když vám napíše, že bydlí v hotelu, kde je hned vedle metro a za pár hodin tam ta zastávka není a dobrý, tak najdu nějakou nejlepší cestu. Hm. 20 minut metrem a 20 minut pěšky. Prší a je zima. Lepší cestu jsem ještě v Londýně neměla.
Dál je asi super zmínit, že pizza s extra sýrem je nejlepší nápad století a koncert vážný hudby je překvapivě úžasný kulturní zážitek. Ano, jsem kulturní barbar, ale už ne zas tak velký, protože už mám svý poprvý za sebou a byla to naprostá paráda a člověk si ani neuvědomí, kolik čechů v Londýně žije, dokud si na takový koncert nezajde a dostat VIP sedadlo zas taková výhra není, protože jsem první část zas tolik moc neviděla. Každopádně děkuju za tady ten malý ostrůvek domova v Anglii, bylo to skvělý!
A o tom, jak jsem napálila všechny mé blízké a užila si ten nejlepčejší víkend na Moravě zase jindy. Ale zas moc pozdě, ať se vám po mě tolik nestýská <3