Week 3&4
Doba mého pobytu zde se prodlužuje, nekonečných šílených zážitků ubývá, školy přibývá, ale přeci jen se najde plno věcí, o kterých psát!
Ze začátku to vememe trochu vážně. 3. týden tady byl vlastně 1. týden studia. Vopravdickýho studia. No, vlastně studia nestudia. Takže řekněme že prostě 1. týden kdy se už fakt běželo podle rozvrhu.
Už před nějakou dobou jsem si uvědomila, že jsem tady na blog snad nikdy nenapsala co studuju. Takže studuju Journalism and Media bakalář, později možná i magistr (kdo by toho nevyužil když se to tu studuju jen rok, žejo), ale to se uvidí podle toho, jestli mi to ti kluci brexitový dovolí.
Takže moje studium. První ročník obsahuje 4 moduly (předměty), celkem 6 vyučování týdně, celkem 10,5 hodin studia na univerzitě (pretty cool, huh?). Celkem 2 přednášky, a 4 semináře. Nejdelší seminář má 3 hodiny ( a to jsem myslela že gymplácký rozvrhy jsou děsivý), dva 2 hodiny a jeden hoďku a půl. Přednášky jsou na hodinu.
Moje povinnosti jsou basically čtení a psaní. Takže přesně to, co se dá od žurnalistiky čekat. Na každou hodinu mám většinou jeden až dva články, které musím přečíst, v jednom modulu z nich dělám odrážky toho nejdůležitějšího, v druhém každý týden píšu na daný reading komentář v rozmezí 200-250 slov.
Pak jsou tady takový ty větší povinnosti jako eseje. Ty teprv přijdou. Slabší v listopadu - prosinci, ty větší na jaře. Ale nad těma se pobavíme až bude ten pravý čas. Jo a ještě skupinový práce - v jednom modulu budeme na závěr roku rozbíhat kampaně. ( A taky jsem zaslechla něco o nějakém testu, ale dokud to není aktuální dělám, že žádnej nebude.)
Známkuje se tu dvěma způsoby. Buď je to pass/fail ( např. v případě těch komentářů) a nebo body na voooobrovský stupnici, který vůbec nerozumím a asi ani zatím nechci.
Na závěr - škola končí někdy na začátku května (aspoň to zatím tak vypadá), žádný zkouškový jako u nás, prázdniny - 3 týdny na Vánoce ( 16.12. doletím, tož už si na mě chystejte nervy!) a 2 na Velikoce, mezitím dva reading weeky, které si teda nemáme plést s prázdninama! (těžko říct jestli si je spletu nebo ne, se ještě uvidí, chichi.)
A teď nějaký ty vtipný střípečky z tohohle období.
Jak dokonale (ne)začít první rok na univerzitě - 3.10.2016
Nemám co bych k tomu víc napsala, tady je můj, evidentně velmi úspěšný, status z Facebooku:
Dámy a pánové, pokud hledáte scénář pro 'nejvíc posraný pondělní ráno', tady vám jeden přináším. Je ještě teplý, přímo z Londýna. Vstávám 6.40, i když jsem chtěla 6.30, nevadí, stejně se pokusím stíhat. Dobrý, všechno jde podle plánu, na zastávce jsem 7.52, to se mi ještě nikdy nepovedlo, paráda, aspoň budu mít dost času najít budovu, kde mám první hodinu. Přijíždí první autobus. Ani neotevře dveře kvůli množství lidí uvnitř. Sakra, dobrý, ještě mám čas. Přijíždí druhý. To samý. Do háje, tak ted už začínám být v presu... Přijíždí třetí, 8.12 nastupuju, no není to ideální, už nestíhám, co teď? Dala jsem si předsevzetí, že tady to budu stíhat, že nebudu pozděchodič jak na střední!!! Díky mé skvělé poradkyni na telefonu (děkuju Barunko!) je mi doporučeno nepodniknout do školy klasickou cestu dvěma autobusy, ale vystoupit na jiný zastávce, odkud dojdu pěšky. Vystupuju, podle google maps je to 12 minut ke škole, je 8.44, no tak makej Terezo! Pádím, spěchám, moje nožky kmitají co nejvíc můžou, dokonce předbíhám průměrnou dobu chůze a u školy jsem 8.52. A teď rychle najít budovu. Není to tak těžký, běžím do prvního patra a hledám místnost. Najdu ji, ale je zamčená. Je 8.57 a před místností stojím jen já a další dva lidi. Je 9.06 a učitelka nikde. 9.10 se rozhodneme jít někam do skladu učitelů a objasnit jim náš problém. Na schodech potkáváme naši učitelku, která taky nestíhala. Dobrý, tak v tom nejsem sama. Posadíme se do učebny a očekávám nějaký začátek semináře, ale místo toho přichází největší bomba dnešního rána. Seminář dnes nebude, protože první potřebujeme mít přednášku, abychom ji pak na semináři mohli rozebrat. Učitelka se nás snažila všechny kontaktovat, bohužel na některé z nás neměla telefonní číslo a tak nám nemohla napsat. Takže teď sedím na univerzitě u stolu a čekám na svou přednášku, která začíná za 4 a půl hodiny. Krásný pondělní ráno všem!
Chtěla bych být roztleskávačkou, pokus č.1 - 3.10.2016
Dobře, na přehlídce mi řekli že vůbec neva, že jsem to nikdy nedělala, berou prý i úplný nováčky. Tak jo. Holky kolem mě tak ale nevypadaj. Na začátek nějaká rozcvička, zatím dobrý. Sedáme si do kroužku a prej kdo už někdy dělal roztleskávačky. K mýmu překvapení jen malinko paprček nahoře, dobrý. Prej kdo už někdy dělal gymnastiku/atletiku, zase málo. Svítá mi naděje??
Po první hodince přichází na řadu nějaký společný prvky. Stojím na konci výškový řady, jsem předurčena k létání. Oj mamo, tak tohle bude sranda. (lítání myslím ty supr holčiny nahoře, která jsou zvednuté až někam do oběžný dráhy a celej jejich život závisí na tom kolik mají kilo a jestli jsou ty pod nima schopný ten náklad unést.) Jednu děvčicu mám za zády, druhou z boku jako oporu.
Prvních pár úkolů nám jde docela dobře, pak ale přijde část, kdy si mě má děvčica za zádama vyhodit za krk. Tož to nám nejde. Po milionech pokusů, kdy zůstáváme jako poslední, kterým se to nepovedlo, už seriozně začínám přemýšlet nad svojí váhou. Ale tož. Tak hrozně na tom snad nejsem. Miliontý první pokus, zas nic. No asi jsem. Seš tlustý nevycválaný prase, Terezo.
Najednou bum! a holka za zádama se rozbečí. Sakra, že by měl ten hlas v mojí hlavě pravdu? Tož nepřeháněj zas. Děvčica má prej něco se zádama. Ale prej už to je jen doznívání nějakýho úrazu předtím. Každopádně naše skupina oficiálně docvičila. Ještě mi ale trenérka půjčí jinou zadní holku, prej abych se nahoru dostala aspoň jednou.
Asi nejsem tak tlustá, děvčici dvě to problém nedělá. Jakmile jsem za krkem, přichází část kdy mě přetočí, drží mi jen jednu nohu a já dělám ve vzduchu holubičku. Docela dobrý jako, při druhým pokusu to bude ještě lepší určitě! Ale ten už se nekoná. Zadní děvčica odchází zpátky ke svý skupině. Tak nic.
Trénink byl summa summárum sranda, určitě zkusím další týden, prý by se mělo dělat něco jinýho zas. Jediný co mě děsí jsou asiatky. Určitě znáte ten scénář z americkejch filmů, kdy jsou asiati vždycky mega našprtaní, všecko uměj a když dostanou za B tak maj doma totální peklo, který jsem neměla ani já se 4 na vízo. Takže jsou to vlastně mega stroje který umí všechno, kdykoliv, kdekoliv. A to přesně jsou děvčata tady. Nohu si dokážou vykopnout až za ucho a sakra, takhle ohebnej nemože bejt snad nikdo. Gumy. Musej byt z gumy. Nebo spíš z plastelíny, guma se ti hned vrací do původního tvaru. Plastelína drží. Asiatky drží. Svět je děsivý místo.
Mini výlet do Westminstru 4.10.2016
Víte co je zajímavý? Jak najednou ztratíte ten turistickej elán chodit po památkách když víte, že Big Ben je vlastně pár zastávek metrem bez přestupu a na London Eye se můžete koukat z mostu a vlastně si můžete kterejkoliv víkend na památky zajet. A taky jak moc důležitě se cítíte, když se prodíráte prohlídkovýma skupinama. Takový typický londýnský to je ještě nikdy neviděli hodiny, bože?
Jak jsem byla na párty na které jsem nebyla. 6.10. 2016
Dobře, zrovna dvakrát se mi na party nechce, v pátek mám hodinu na 9, ale půjdu, protože je to poslední party z náramku za kterej jsem první týden dala 40 liber, takže to není o volbě, je to o osudu. Poprvé piju s Barčou. Poprvé piju s někým sobě rovným. Máme kapitána morgana. Máme colu. Máme vše co k životu potřebujem. Na místo určení se dostáváme něco kolem půlnoci. Přednostní vstup pro lidi s náramkama byl do půl dvanáctý. Diskotéka končí za 2 a půl hodiny a řada se posouvá každých 5 minut o jeden milimetr. Muziku neslyšíme, dovnitř se nedostanem, ale hlavně že jsme opilý, žejo?
Ráno poté 7.10.2016
Děkuji světu, že mi nadělil do vínku dar "nekocovinových rán". Unavená jsem sice pořád, ale aspoň mi není blbě ( jen doufám, že nemá expiraci, krabičku od něj jsem dávno vyhodila). Nic to bohužel nemění na faktu, že na jedinou páteční hodinu Media Production čumím jak žába z kyšky. A ta žába má podepřený oči sirkama, protože ani kafe jí dneska nepomáhá. Prej praktickej předmět, v kterým v první části budem vytvářet webový stránky/html, pak úprava videí a nakonec photoshop. Cože???? A na tohle mám vzít talent kde? Ten byl už dávno vyprodanej! Jestli na týhle škole letos končím, tak už víte proč.
(spoiler: další týden začínáme vytvářet, není to žádný psaní html ale vytváření a designování blogu na těch předpřipravených stránkách jako je wordpress, wix a tak, haha, vy jste mě polekali, zlobidýlka univerzitní)
Chtěla bych být roztleskávačkou, pokus č.2 10.10.2016
Dobrý, je to tady, druhej trénink, tož se uvidí. Rozcvička je tentokrát s hudbou, začíná to dobře! Po rozcvičce prej gymnastika. GYMNASTIKA. Tady bude někdo neschopnej, hahaaa.
Kotoul vpřed, kotoul vzad, dobrý to umím. A pak. Stojka, hvězdice, most, stojka, kotoul ze kterého následně do stojky, stojka z který následně do kotoulu, most ze kterýho do stojky a pak do kotoulu, most ze stoje ze kterého do stojky a pak do kotoulu, kotoul dozadu ze kterého do stojky a na závěr prej ukažte mně každý to nejlepší co umíte. Ha. Nejlepší co umím je panákovat a bejt ironická. To se asi nepočítá, co? Začíná holka se saltem, ha. Po chvilce pokračují další s hvězdicama. Prostě prakticky každá druhá začátečnice dělá hvězdice. A pak jsem tam já co umí jedině kotoul vzad. Tak jo, jebnu tam hvězdicu. I když hvězdicu, no, haha. Ale jako jediná se tam přece nebudu kotoulat. Bych se mohla odkotoulat rovnů k východu. ( A řekněte mi děti, jak na závěr vypadá holka, která jako to nejlepší co umí předvede něco co vidělo hvězdicu jen z rychlíku? Blbě. Fakt Blbě.)
Po mém skvělém výkonu v rubrice gymnastika se opět přesouváme na ty prvky ve trojicích jako minulý týden. Za svůj skvělý výkon jsem si tentokrát vysloužila tu nejvíc zbytečnou pozici, zůstala stát jako poslední ze sekce malých a létat nebudu.
Pamatujete si tu legendárně známou scénu z Pomády, kdy se Danny snaží kvůli Sandy začít sportovat a nejde mu to, fakt jako vůbec, tak radši jebne baseballistovi s maskou a vzdá to? Tak bez tý masky to jsem já. Sen o roztleskávačkách vyšumívá jako pára nad hrncem a můj životní osud zas dává smysl a nevychyluje se z vesmírný rovnováhy. ( No upřímně, věřil tady někdo tomu že u toho zůstanu? Ten kurz byl ještě větší než u krajských voleb Dominiky Myslivcový.)
Jak mít skvělej den a ten nejvíc na houby v 10 minutách 11.10.2016
To si to tak jdete na nákup do Asdy, protože ta plastová průhledná krabice, kterou jste koupili na špinavý prádlo přestala vypadat jako dobrý nápad a u pokladny vám pokladník skládá poklony a uzavírá to větou: " Your boyfriend must be happy." Tož to on určitě je happy, ale možná happy že mě nemá poblíž a vesele si to s úsměvem měsíčka na hnoji kráčíte na zastávku.
A tady je fakt zlom. Já nemám nic proti postiženým lidem, ani čemukoliv, ale sakra, když pán na vozíčku za vámi začne vydávat zvuky ve stylu: "hu-huuu-hu-hu-huuu-huuu" tak ho prostě raději ignorujete, protože jasný, asi je na hlavu trošku víc, nebudu na něj kvůli tomu vejrat a otočíte se zády.
Ždouch do mě prstem, škaredý pohled a milá věta na celou autobusovou zastávku: "Can you fucking move you fucking stupid?" No tak asi na hlavu trochu víc nebyl a mluvit zvládá bravurně. Překlad dávat nebudu. Vygooglete si to samy, ať je to tu trošku interaktivní.
Societies 13.&14.10.2016
Tady jen ve stručnosti, nic moc vtipnýho na tom není, ale jsem ofiko členem MDX Pow Media Magazine a Journalism Society! Pow Magazine není nic jiného než školní časopis, kterého od teď budu spoluautorem a Journalism Society je spolek, kde každý měsíc přijede jedna významná osobnost z oboru žurnalistiky popovídat o svým životě a tak a tak a tak. Já jen aby jste to věděli, až budu v budoucnu o tomhle psát
Nando's 14.10.2016
Nando's je prý naprosto amazing portugalská restaurace a na pátek máme prý v nejbližší pobočce rezervaci. Tak jo, ochutnejme ten zázrak.
Víte, během svýho života jsem potkala už pár lidí, který mi řekli: běž nám do toho Mekáče objednat, já tam nikdy nebyl/a (popř. byl/a jen párkrát), nevím jak se to dělá. Ok. V takovýhle chvílích v duchu těch lidí litujete, protože vyznat se v celý nabídce a vědět co je fakt dobrý, co se vyplatí zkombinovat a co ne je v takový frenčíze docela důležitý a především komplikovaný. Musím uznat, že už se jejich strachu vůbec nedivím a myslím že prodavaččina otázka: Tohle je poprvý co jsi v Nando's? Byla víc než na místě.
Jo a pokud máte stupnici o asi 7-mi stupních pálivosti, tak i druhé odspodu ( mild ) pálí, pálí, pálí, pálí!!
Propaganda 15.10.2016
(V tuhle chvíli se hodí poděkovat všem co si vzpomněli na můj svátek, jste zlatíčka.)
Víte co je víc bombový než diskotéka o dvou patrech s bomba hudbou a interiérem? Diskotéka kde rozdávaj pizzu zadarmo! Těch 6 kousků přišlo fakt vhod. Mňam mňam.
A už vám asi nemám víc co říct, uvidíme se u shrnutí mého prvního měsíce tady.
