Week 2
Nechtěla jsem, aby se tento blog stal nudným, proto jsem se dlouho neozvala. Myslím, že za chvíli můj život tady zevšední, proto vás nechci nudit svými sálodlouhými popisy dnů. Místo toho vám přináším výtažky a postřehy za minulý týden ( a zároveň první víkend ).
Pizza Dinner party, 23.9.
Víte co je dobrý na kamarádce rozumné kapsářce? Že díky ní máte v kuchyni nekončící zásoby brček, solí a pepřů z McDonaldu. A pak taky dvě celý krabice pizzy (měli jsme si brát na talířek po kouscích). A víno. A džus a pivo.
Hyde Park, 24.9.
Chillování v Hyde parku zní fakt dobře, žejo? A ono to fakt dobrý je. Pokud teda nevěříte předpovědím, který hlásí nejteplejší den z týdne a neoblečete se po lehku jako já. To to pak není zábava. Fakt ne. Je to ukrutný mrznutí, z kterýho nemůže vylézt nic jiného než..
První kašlíček, 24.9. - furt
Když vás začne bolet v krku tak ne, i když to budete celý večer ignorovat, nezmizí to. Jak se léčit po britsku vám ale neporadím, mám dokonalou zásobu český medicíny ( díky mami! ), díky který nemám moc místa na kosmetiku, ale aspoň si nebudeš kupovat chujoviny, Terezo! Jo a když budete mít kašlíček tak noste vodu. Protože dostávat záchvaty kašle v hodinách není sranda. Nebo, pro vás to možná sranda je, do doby, než čelíte škaredým pohledům vašich spolustudujích. A nebo hůř vystrašeným pohledům, protože váš kašel zní jak start-up tubery.
McDonald McWalk, 24.9.
Fakt nevím jak to nazvat, prostě víte jak máte McDrive a jedete do něj, aby to všechno bylo rychlejší? Tak jsem se setkala ještě s větší bombou! Přijdete do Mekáče, stoupnete si k automatu, navolíte co chcete, rozhodnete jestli tady nebo s sebou, zaplatíte a pak jen jak na úřadě čekáte se svým čísílkem na výdej. Psycho.
Induction Week, day 1, 27.9.
Natěšeně sedíte a čekáte na první hodinu svýho začleňování do výuky. Zjistíte, že jste šťastlivci, protože dnes zde máte dvě významné osoby z žurnalistiky!! Paráda! Jenže když druhýmu z nich nerozumíte skoro ani slovo, tak už to taková paráda není. A to jsem myslela, že ta britská angličtina u mě už pokročila. No tak asi ne až tak moc.
Oudoor cinema, 27.9.
Vysílali Pomádu, tož bomba, ne? Akorát teda nechápu, že jsme byli s Bárou (moje nová slovenská kolejová best mate!) jediný, který ty písničky rozpohybovali. To jako fakt ve zbytku světa ty písničky nejsou tak krutopřísný jak u nás? A chuděra Taiwanka co byla s náma to viděla poprvý v životě. Moc ju to nenadchlo, to vypadalo teda.
Induction Week, day 2, 28.9.
Druhý den troška praxe. Čekala jsem cokoliv, ale že hned druhý den před nás postaví kameru a mikrofon a běž najít lidi co ti odpoví na tvoje otázky na kameru, to fakt ne. A to že nakonec půjdu první už vůbec. A to že pak na videu budu znít jak posekaný robot, tož to jsem ani nechtěla vědět. Ale aspoň že mě prý Cristina vidí v nějaký televizi. Třeba mé dny ještě nejsou sečteny.
Thames boat party, 28.9.
Víte, jak si zajistit, aby party byla nezapomenutelná? Jednoduché si udělejte těžkým. Znáte to, je to sice dál, ale zato horší cesta. Takže když máte být u Tower Bridge 7.30, jednoduše vyjděte tak, že už v prvním metru je vám jasný, že nestíháte. A pak jakože aby jste si to usnadnili zavolejte Uber ( takovej jakože lepší taxík nebo tak něco). A pak jakože zjistíte, že jste si tím Ubrem totálně zavařili, protože v celým Londýně je zácpa. Takže dojedete na místo o skoro hodinu později. A to ne ještě na místo nástupu, k tomu místu musíte ještě běžet. Jakože fakt běžet, asi 6 minut. A pak ještě musíte řvát na kapitána ať ještě nevyjíždí a pustí těchto nebohých 6 lidí do lodi. Škoda jen, že Ethan nepolíbil ty Anthonyho koule jak sliboval, pokud to stihnem. To to mohlo ještě vyšperkovat.
Jak se konečně v Británii opít, 28.9.
Pokud jste z Moravy jako já a po maturitě jste nedělali nic jinýho, než trávili čas v hospodě nebo v práci (ono vlastně o tu maturitu ve výsledku nejde, žejo), máte fakt silný játra na Brity. A to jako vážně silný. Protože aby někdo po třech panácích už byl opitý a vy furt ne, to prostě není fér! Takže víte jak vám maminka říká, aby jste se pořádně napapali, než jdete večer vylít mozky? Ano? Tak tady to nedělejte. Jinak to nejde, vážně! Teda pokud nechcete utratit mění na baru.
Fresher fair, 29.9.
Poslední den induction weeku končí přehlídkou nabídek prací, party clubů a především univerzitních spolků. Normálně se jdete zapsat do žurnalistickýho, protože vám to pomůže v hodnocení, a pak najednou skončíte zapsaný mezi roztleskávačkama. A to jako fakt. Ale prej nevadí že jsem to v životě neviděla ani z hýselský rozhledny. Prej berou každýho. Tak tady to máte. Budu roztleskávačka. Asi.
Trampoline club, 29.9.
Je docela sranda, když si celý týden myslíte, že ve čtvrtek večer jdete na ty aerobickový trampolíny, víte na takový ty, jak každá ženská má svoju malou a za hodinu tam skoro vyplivnete dušu, a pak zjistíte, že jdete na seriozní trénink trampolínový akrobacie. Haha, ale prej jsem přirozenej talent, říkali.
První cesta metrem, 30.9.
Mám se sejít se Zrzkama na Covent Garden, no tak nezbývá nic jinýho než podniknout první cestu metrem osamotě, žejo? A bylo to extrémně jednoduchý. Popisy v metru jsou bomba. Pro takový blbečky jako jsem já ideální. Tam se neztratíte, nemáte jak. Fakt ne. (třeba i na to letiště v tom prosinci trefím, hihi) (( věděl někdo že Covent Garden, Chinatown a Picadilly jsou tak blízko sebe? Já teda ne. ))
Silent disco, 30.9.
Už jste ve filmech viděli takový ty disco, kde máte nasazený sluchátka a kalíte a když je sundáte, tak vypadáte jako totální jelito, protože všichni kolem vás tančí do ticha? Tak tam jsem byla. A byla to bžunda. Ve sluchátkách máte na výběr ze tří kanálů hudby, každý svítí jinou barvou, takže vidíte co kdo kolem vás poslouchá. Jenom je smutný, když se svou partou nenajdete harmonii v tom na co chcete pařit. A pak zas naopak mega hustý, když všichni zároveň paříte na Queeny. Jo a panák kapitána s colou na univerzitě stojí 3 libry něco. Takže za tím nejlepší cena! (na ty ceny si časem zvyknete a přestanete v duši umírat) Akorát mám pocit, že jsme si s barmanem poprvý nerozuměli. Řekla jsem cola, ne soda. Ne fakt, kapitan se sodou zas tak dobrej není.
Sisha evening, 1.10.
Když jdou Slovenka a Češka na vodárnu a nějaký to pitíčko, tak to nemůže dopadnout dobře. No, jediný kdo nedopadl dobře byly naše peněženky. Schválně jsme nasadily vysoký level, Long Island Ice tea ( vodka, tequila, rum, gin, triple sec, Coca-Cola), prý to pijou hlavně chlapi, říkala Barča a ani po třetí rundě jsme necítily změněný stav vědomí. Podle mě jsme vyděsily všechny borce okolo, protože jinak nevím co mělo znamenat to: ou shit!, když nám tu třetí rundu donesli.
Laundry day, 2.10
Už jsem v Anglii vařila, uklízela, ale ještě neprala. Pračky i sušičky se zapínají přes aplikaci v mobilu a jsou drahý. Jakože za jedno praní dáte třeba 3 libry padesát. A za sušičku libru pade. Asi zas tak často prát nebudu teda. A víte co nechápu? Jakože vám skřítek žere v pračce ponožky, to všichni známe. Ale ten náš je pak asi ještě vyflusává. Jinak si nedokážu představit ty osamocený ponožky před pračkama. A ten prášek na praní patří do pračky, ne před ni, neznámá, praním nepolíbená osobo.
A tož pro ten druhej týden asi tak. Dnes mi začíná první ofiko univerzitní týden. Ale o tom až později.
