Coins, are u okay?
I kdyby byl den sebenudnější, nedá se o něm nenapsat, protože je to přeci první týden v Londýně. Tenhle k těm nudným ale rozhodně nepatří.
Den: 2 Počet hodin: 37
Probouzím se a zjišťuju, že zas tak snadné to nebude. Jasný, první večer jsem se skvěle bavila, ale ten pocit osamocení se ráno zase hezky vrací. Snažím se ho vytlačit, nechci si to tu zbytečně kazit, ale i přesto mi trvá skoro celé dopoledne než se vyhrabu z pokoje. Musím si během prvního týdne zařídit spoustu věcí a mám pocit že se to na mě valí světelenou rychlostí. Okej, takže popořadě - první musím vyřešit jak se zítra dostanu na univerzitu. Děs, panická hrůza. Nikdy jsem v zahraničí na vlastní pěst necestovala, co když netrefím autobus? Co když se ztratím? Dostanu se na druhou stranu Londýna? Co když, co když, co když?!?!?????
První důležitou informací pro mě je, že si musím pořídit takzvanou Oyester card na mhd v Londýně. S úlevou zjišťuju, že ji polovina bytu též ještě nemá, takže se po obědě rozhodneme si jít každý tu svou vyřídit.
Věda vyřídit Oyester card? Rozhodně ne. Padají z automatu na počkání, člověk si jen stanoví kolik na ní chce mít peněz, zaplatí danou částku a PLIV! karta vypadne. Jo, skvělý, tak tohohle jsem se celý ráno bála. Proboha Terezo...
Následuje návštěva Lidlu, kde si potřebuju koupit dvě nezbytné věci. Kafe a máslo. S potěšením narážím na předudělaná jídla, která jen stačí ohřát v mikrovlnce a tradááá! Yes! Ta rýže v sladkokyselé omáčce s kuřecím masem vypadá fakt skvěle! Šup s ní do košíku! ( máma tvrdí, že mě to přejde a časem si budu opravdu vařit sama, tak jí to zatím nebudeme vyvracet, jo? ) Po cestě zpět vymyslíme na budoucí týden britskou obměnu Prostřena. Výborně, přichází čas vytáhnout tátův recept na buřtguláš (není obyčejný! táta má tajnou ingredienci!)
Na bytě přichází mé největší rozčilení celého dne. MINCE. V peněžence jich mám hromadu, tak se je rozhodnu roztřídit, ať se naučím jejich hodnoty. Řekněte mi, kdo proboha vymyslel, že velikosti nepůjdou po pořadě?!!? A že jedna mince má dvě různé podoby? Co to je za způsoby?? Probůh!! Jak může být 5 pencí miniaturních na malíček a 2 pence obrovské na palec? Alžběto! Co to tady vedeš za zvyky?! Jak se mám ted probůh v tý peněžence zorientovat? A to si ještě pohrávám s myšlenkou že půjdou do Lidlu za pokladnu, když ho mám minutu od koleje. Asi si budu muset dát hodinu studování mincí.
Vzhledem k tomu, že jsem kromě vyřízení jedné mhd kartičky celý den nic neudělala, rozhodnu se vypravit do Jobcentra, abych zažádala o své pracovní číslo. Je to 23 minut pěšky, alespoň podle gůglu, tak si uděláme pěknou procházku. Jsem na místě, Jobcentrum zavřeno. Nevadí, koukej Terezko co je hned před tebou! Primark!! A poundland!! NÁKUPYYYYYY!
Jo, dobře, tak nákupy úplně ne. Kdesi ve mně se neustále ozývá svědomí, které mě nabádá, abych neutrácela. V životě jsem ho neposlechla, tak proč zrovna teď, když je přede mnou ten boží batoh za 9 liber, který jsem vždycky chtěla? Prostě proto, Terezo! Necháš ho tady a už se o tom nebudeme bavit. Ale tu šálu si kup, v ČR stojí kolem pětikila a tady jen 4 libry, to ti dneska dovolím. Juchů!
Poundland je taky boží místo. Nemaj tam sice všechno za libru, jak hlásají, ale je to bomba. Něco jako Kik a Nanu-nana dohromady. Jídlo a serepetičky. Spousta serepetiček. Takže dva stojánky na líčidla, ty jsou fakt boží, ty mi v životě chyběly a visačka na kufr. Přece si ji můžeš koupit když ted budeš lítat často. Jedinou užitečnou věcí během mých nákupů jsou ramínka. Ale jenom 4, přišla jsem pozdě, už je všechny rozebrali, ksakru.
Během přípravy večeře (aka ohřátí předpřipraveného jídla) mi spolubydlové oznámí, že se rozhodli u nás udělat večer party. Okej, to zní dobře, honem schovat všechno cenný a snadno rozbitelný. Party začíná v osm a podle první půl hodinu to vypadá že jsme ti nejtrapnější pořadatelé. Anthony si z pokoje přitáhne televizi, kde si pustí Fifu a zbytek jsme na mobilech. Přichází první partyja a za chvilku odchází. Duhá to samé. Třetí, ne počkat, třetí ne, ta už tu vážně zůstává! Okej, jdem to rozproudit, nějaké drinking games. Anglická verze karetní hry okolo sklenice ( tím to zdravím do Vracova, kdo hru zná chápe, kdo ne, ani si to nezjišťujte), never have I ever a spousta dalších, které neumím pojmenovat, ale určitě vás je někdy naučím. Náš byt je plný k prasknutí. KŘAP, Indiin princeznovský hrneček je na půlky, FÍÍÍ, někdo nám šlohnul varnou konvici, která nám dnes přišla zásilkou (jo, není fér si stěžovat, když jsme něco podobného ráno chtěli udělat taky, ale není to fér!), BUM nějakou neznámou holku vynášejí z našeho bytu jak pytel brambor. Party neustává a podle vyhlídek ani v blízké budoucnosti neustane. Přijíždí borec na mini segway, OMG! konečně něco pro mě! Při druhém pokusu se již zvládnu dostat rovnou chodbou tam i zpátky, ježiši to je boží! Hádejte na co půjde moje první výplata? (až nějaká bude, haha)
Kolem pátý hodiny ráno už všichni meleme z posledního, únavou, ne opilostí, samozřejmě. Já, jmenovaná Anthonym na největšího pijáka ze všech (to jsem si vysloužila už první den, asi je to spíš respekt než trapas ne?) dopíjím a vyháníme poslední vetřelce spát. Je půl šesté ráno a Anthony se rozhodne pustit si v kuchyni Insidious, pojd se dívat taky! Křičí na mě, no fucking way! křičím já na něj a jdu spát.
Lehám si na postel a hádejte, co jsem dnes zase nevyřešila? Ano, máte pravdu, peřiny. Tak dobrou noc Teresa!